Sem tam narazím na člověka, kterému je vlastní heslo „věk je jenom číslo“. Bohužel se tím řídí jen zlomek lidí. Vidíme ho na občance, hlásíme ho u doktora nebo pojišťákovi a někdy si ho taky sfoukáváme na svíčkách u dortu. Jak nás to ale ovlivňuje? Nevědomky může hodně. A my mnohdy zapomínáme, že náš
Sedím v metru a vyjma klasického hlaholu kolem slyším rozhovor dvou dospívajících holek. „Ty jo a proč jí to zase vyšlo a mně ne! Vždyť má všechno, na co se podívá. Já už se ani snažit nebudu, jsem asi blbá.“ Nezažili jste někdy podobnou situaci? Já se přiznám, že jsem si leckdy v životě
Většina z nás se velkou část života snaží pohybovat ve své komfortní zóně. Proč by taky ne. Máme v ní pocit bezpečí, cítíme se neohrožení, známe všechna zákoutí a strach tady nemá své místo. Je to ale také místo, kde nemáme šanci poznat něco nového. Přitom jako malé děti máme pudy spíše opačné. Vykračujeme
Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak náš život dokáží ovlivňovat lidé okolo? Jak se standardy společnosti propisují do našich životů a my je chtě nechtě přijímáme za své? A proč nám záleží na tom, co si ostatní myslí? „Neměla bys mít už děti?“ „Pepa odvedle se už oženil, no to já se u tebe
