Všichni to známe.
Je po Vánocích a při rekapitulace předsevzetí z uplynulého roku nám na obličeji místo úsměvu vytane rýha na čele. Nějak nám ta nesplněná převažují nad splněnými.
Před létem oblékáme svoje oblíbené kalhoty, ale ne a ne dopnout knoflík. Přitom jsme měli tolik plánů, jak to zvrátit! „Příští měsíc hned prvního už začnu!“
„Neříkal jsi, že přestaneš s kouřením?“ „To ano, ale když já nějak nemůžu začít…..“
Podobné situace potkaly alespoň jednou za život každého z nás. Ať už byl cíl jakýkoliv. Co máme společného? Potřebujeme MOTIVACI. Vykročit od plánů kupředu (stačí i malý krůček), protnout cílovou pásku se splněným úkolem a zažít ten pocit hrdosti, že jsme to dokázali.
Hledání správného stimulu
Ale pojďme na to od začátku. Nejprve si řekněme, co si představit, když se řekne motivace. Přemýšleli jste někdy nad tímto slovem? Motivací se rozumí nějaký vnitřní popud, který nás iniciuje k akci. Ten může být stimulován pomocí vnějších či vnitřních faktorů. S vnějšími faktory, které nás namotivují, se můžeme setkat například v práci. Představme si třeba vedoucího týmu, který motivuje své kolegy tak, aby zdárně splnili zadaný úkol. Vnější faktory pro motivaci jsou pro nás často jednodušší – k akci nás totiž dotáhne někdo další. Některé mají krátkodobé trvání, jiné mohou mít delší odezvu. Naproti tomu jedná-li se o vnitřní faktor, mluvíme o sebemotivaci. Sami se dokážeme nastimulovat, dobít si baterky, abychom zdolali vrchol. A být motivován zevnitř, to je to pravé, o co nám jde.
Naučit se pracovat s vnitřní motivací znamená v dlouhodobém horizontu docílit spokojenosti a být schopen dosáhnout jakéhokoliv cíle, který si vytyčím.
Každý den krapet motivace, prosím
Ale dost teorie. Kdy vlastně potřebujeme motivaci? Já říkám, že kousek motivace je důležitý pro každý den. A to doslova. I do zcela obyčejných činností někdy potřebujeme trochu pobídnout, tedy potřebujeme ten správný stimul, protože někdy se nám do nich zkrátka nechce. A co teprve potom, když si na sebe naklademe větší břímě.
Když jsme motivovaní, máme DŮVOD něčeho dosáhnout a samotnou činnost pak děláme dokonce s RADOSTÍ. Vidíme na konci sladkou odměnu v podobě splněného cíle či pro někoho dlouhodobého snu. Dělali jste někdy něco s radostí? Že vám to šlo, jak se říká, jako po másle. Motivace jde totiž ruku v ruce s produktivitou. Jsme pracovitější, máme více nápadů, jsme hnaní doslova koňskou silou.
Dělejte věci s chutí, se zápalem a ještě k tomu s láskou.
Hledání svátého grálu, aneb tajemství slůvka PROČ?
Říkáte si, kdyby tak šlo dělat všechno? A proč by to vlastně nešlo? Zkuste si na papír, jen tak cvičně, napsat jeden konkrétní cíl. Ukáži to na příkladu.
CHCI SE POŘÁDNĚ NAUČIT ANGLICKY
Nejprve si probereme, jakou mám motivaci na začátku. Jinými slovy, PROČ se chci naučit anglicky a CO mi to přinese. Uvedu příklady:
⇒ Dorozumím se při cestách do zahraničí → již nebudu mít zábrany a budu moci více cestovat
⇒ Mohu studovat v angličtině → mohu odjet a vystudovat školu v zahraničí
⇒ Angličtinu využiji při své práci → posune mě to na vyšší pozici, dorozumím se s kolegy ze zahraniční pobočky a dostanu zajímavější úkoly. Zároveň je šance, že dostanu přidáno
⇒ Je pro mě důležitá kvalifikace, chci se naučit další jazyk → budu si moci pustit oblíbený film v originálním znění
Důležité je najít skutečně SVŮJ argument, SVOJI motivaci pro danou věc. Jedině tak můžete dosáhnout uspokojení a budete chtít na úkolu opravdu pracovat. Pokud byste si totiž na otázku PROČ odpověděli například: „můj šéf chce, abych se naučil anglicky, ale já vím, že mi to nic nepřinese“, tak nejde o vaši vnitřní motivaci a jazyk byste se pravděpodobně učili velmi ztěžka. Sami v sobě byste totiž nenašli hnací motor. Neučili byste se se zápalem, chyběla by vám zkrátka ambice to dokázat.
Pojďme si zopakovat, co je potřeba si vytyčit:
⇒ CÍL → mám úkol
⇒ PROČ chci danou věc udělat → mám sen, za kterým jdu
⇒ CO mi to přinese → jakou dostanu odměnu, jak se budu cítit, jakou potřebu si tím splním
Motivací k potřebám
S motivací velmi úzce souvisí lidské potřeby. Mám sen, a když si ho splním, tak mi naplní nějakou mojí potřebu. Tímto tématem se v první polovině 20. století zabýval americký psycholog Abraham Maslow, který sestavil hierarchii lidských potřeb. Jakmile si uspokojíme základní, tedy nižší potřeby, automaticky poskočíme o stupínek výše a chceme logicky naplnit i svoje další potřeby. Krátkou teorií chci poukázat především na to, že nejprve člověk potřebuje realizovat své základní (fyziologické) potřeby a až pak bude schopen řešit kupříkladu potřebu osobního naplnění.
Jak se na cestě neztratit
Nejdůležitější při cestě k cíli je nezapomenout, PROČ chcete vlastně danou věc udělat. To je častým důvodem, proč lidé v půli cesty zují boty a do cíle ani nedojdou. Když budete mít v hlavě stále onen účel, máte vizi, ambici a motiv, budete se těšit na odměnu. To je cesta, jak najít kouzlo vnitřní motivace. Učení vám půjde zlehka a budete natěšení na výsledek. Na konci ucítíte spokojenost, budete na sebe hrdí. A věřte, že ten pocit za to stojí.
Příklad s naučením nového jazyka je pouze ilustrativní a vy si můžete zvolit cokoliv jiného. Chci zhubnout, chci změnit práci, chci změnit obor, chci se naučit šít, chci studovat v zahraničí, chci podnikat….. Je to jen na vás.
Zkuste pro začátek nějaký malý cíl, který vám pomůže naučit se s vnitřní motivací pracovat. Respektujte, že nejprve musíte naplnit svoje základní potřeby a až poté můžete postupovat směle vzhůru. Jedině tak nebudete cítit zklamaní, pokud potkáte na začátku zádrhel. Jakmile naleznete vnitřní sílu, která vám nedovolí sejít z cesty, vrhněte se na vyšší cíle.
Závěrem
Když si dokážete zodpovědět, PROČ to či ono děláte, budete mít náhle ve svých činnostech jasno, a to člověka nesmírně obohatí. Vnitřní motivace se pak automaticky stane součástí vašeho života a zjistíte, že díky její síle si můžete dopřát splnění prakticky jakéhokoliv snu či vize. A pokud zjistíte, že některé věci neděláte kvůli sobě, ale protože to po vás chtějí druzí, i to je výhra. Pomůže vám to utřídit si priority a rovněž zjistit, jestli žijete tak, jak opravdu chceme vy sami.
