Znáte ten pocit, kdy se snažíte být co nejproduktivnější, ale místo pokroku jen přeskakujete mezi úkoly? Organizujete, plánujete, přepisujete seznamy a přidáváte nové aplikace, ale výsledky stále nikde? Možná si to zbytečně komplikujete. Složitý systém vám místo svobody často přinese další starosti. Více kroků, více aplikací, více pravidel… a najednou trávíte hodiny nad „organizací“ místo
Overthinking neboli nadměrné přemýšlení se stalo za poslední roky fenoménem. Jde o situace, kdy svoje myšlenky prakticky nedokážeme ovládat a podléháme panice, která nás při přemýšlení přepadne. Overthinkeři jsou lidé, kteří se vracejí do své minulosti a řeší prožité situace stále dokola. Jestli neudělali chybu, jak jinak se mohli zachovat a co by se bývalo
Sem tam narazím na člověka, kterému je vlastní heslo „věk je jenom číslo“. Bohužel se tím řídí jen zlomek lidí. Vidíme ho na občance, hlásíme ho u doktora nebo pojišťákovi a někdy si ho taky sfoukáváme na svíčkách u dortu. Jak nás to ale ovlivňuje? Nevědomky může hodně. A my mnohdy zapomínáme, že náš
Také máte někdy pocit, že vám mozek nefunguje? Klesá produktivita, méně se soustředíme, těžko dokončujeme úkoly. Stejně jako cvičíme naše tělo, pečujeme o duševní zdraví, i o svůj mozek musíme pravidelně dbát. Dobrý spánek, strava i pohyb jsou základ. Můžeme ale lepším výkonům pomoci ještě jinak? 1) Stále svůj mozek cvičteI když se to nezdá,
Co je to vlastně štěstí? Zeptejte se deseti lidí a dostanete desetkrát jinou odpověď. Slovní spojení „být šťastný“ je velmi relativní a také subjektivní záležitost. Často si lidé myslí, že když budou mít dostatek materiálních věcí, budou šťastnější. Mít milion na účtu, obletět zeměkouli, moci si koupit kdykoliv cokoliv... Ale opak je pravdou. Rovněž
Sedím v metru a vyjma klasického hlaholu kolem slyším rozhovor dvou dospívajících holek. „Ty jo a proč jí to zase vyšlo a mně ne! Vždyť má všechno, na co se podívá. Já už se ani snažit nebudu, jsem asi blbá.“ Nezažili jste někdy podobnou situaci? Já se přiznám, že jsem si leckdy v životě
Většina z nás se velkou část života snaží pohybovat ve své komfortní zóně. Proč by taky ne. Máme v ní pocit bezpečí, cítíme se neohrožení, známe všechna zákoutí a strach tady nemá své místo. Je to ale také místo, kde nemáme šanci poznat něco nového. Přitom jako malé děti máme pudy spíše opačné. Vykračujeme
Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak náš život dokáží ovlivňovat lidé okolo? Jak se standardy společnosti propisují do našich životů a my je chtě nechtě přijímáme za své? A proč nám záleží na tom, co si ostatní myslí? „Neměla bys mít už děti?“ „Pepa odvedle se už oženil, no to já se u tebe
Všichni to známe. Je po Vánocích a při rekapitulace předsevzetí z uplynulého roku nám na obličeji místo úsměvu vytane rýha na čele. Nějak nám ta nesplněná převažují nad splněnými. Před létem oblékáme svoje oblíbené kalhoty, ale ne a ne dopnout knoflík. Přitom jsme měli tolik plánů, jak to zvrátit! „Příští měsíc hned prvního už
Neúspěchy patří k životu jako k zimě sníh. Ať se nám to líbí, nebo ne. Důležité je, jak obratně a rychle se umíme z pádů zvednout, ale také, zdali nejdeme těm dalším směle naproti. Často nám je podsouváno, že jediný možný a také správný konec je ten s úspěchem. Když se pak něco nepovede,
